Jdi na obsah Jdi na menu

Velmi příjemné mít ve čtvrtek pátek

28. 4. 2016

A jak jsem se k tomu dopracovala?

Vcelku úspěšně. Jelikož se s námi s nikým osud nemazlí. Tak si myslím, že to tak má každý v určité životní fázi. Nevybrala jsem si ráno vstát uvařit, zaplatit faktury, jít se umýt, a když stihnu vyřídit nutné telefony.

Pak jít na 9 hodinu do prodejny, tam v plném nasazení, zvládat práci za 2 lidi, kamennou prodejnu, eshop a účetnictví.

Po 9 hodinách odcházet domu s myšlenou co nám udělat k večeři a co dodělat z administrativy co jsem nestihla – každý den se najde, co jsem nestihla.

Není to protože hamtám tolik peněz.

Je to proto, že jsem přišla o firmu, kterou jsem 10 let budovala (e-shop) a s tím jsem přišla i o příjmy a s úbytkem peněz jsem přišla i o zaměstnance.

Hlavě jsem přišla o svobodu, kterou já potřebuji k životu, mám nesmírně svázané a ruce, kdy člověk nemůže skoro nic. Vymýšlet nové nápady, projekty setkat se s lidmi, s kterými potřebuje atd.

A co jsem získala?

  • Jistotu, že 9-10 hodin v prodejně za mne nikdo neodpracuje, že jsem na to sama.
  • Získala jsem novou práci ve Vychytávkách Ládi Hrušky, píšu scénáře na příspěvky.

Dokonce jsem se dostala do titulků, na konci pořadu.

Když jsem pracovala pro TV Receptář tak mi bylo řečeno, že není problém, aby mne do titulků, napsali a nakonec mne tam nikdy nenapsali i když jsem také scénáře psala i když v menší míře.

Co to udělalo se mnou?

Vyčerpalo mne to!

Nejprve jsem zachraňovala a stabilizovala firmu, abych samospádem nepřišla i o kamennou prodejnu.

To se mi povedlo, ořezáním všeho, svého „pohodlí“ výdajů, zaměstnanců atd.

Jediný luxus, který jsem si dopřávám je to, že si nenařizuji budíka a až vstanu tak vstanu.

Patřím, mez lidi, kteří se budí mezi 5-7 hodinou a tak vím, že nezaspím, pokud zrovna nepotřebuji vstát jinak.

Proč odmítám nabídky?

Posledních 10 dní, jen odmítám nabídky:

  • Paní Hořáková, potřebuji napsat text na 6 lahví to nic není. Dám vám 100 Kč za jednu, budete mít 600Kč. Tak ji povídám, ani kdyby bylo 1 tisíc, za jednu. Už nemám kapacitu.

Současně jsem si pomyslela: já mám určovat kolik si řeknu za práci. Ne aby někdo mne určoval za kolik peněz, mám dělat. Ten druhý neví jaké mám výdaje na to aby firmy fungovala. To můžu být rovnou ve fabrice a v „klidu“.

  • Další paní přišla, abych ji namalovala obrázek na tričko dle, předlohy z jednoho přání.

Ta byla chápající a povídá tak mi poraďte. Ukázala jsem ji, jak si má motiv přenést přenosovou tužkou na textil a pak už jen gelovým perem obtáhnout. Odcházela nadšená.

  • A do třetice!

Nikdy by mne nenapadlo, že odmítnu natáčení do televize. Co by za to jiní dali být tam, a já si dovolím odmítnout.

Jak k tomu přišlo?

Při posledním natáčení Vychytávek, jsem si uvědomila, že nejsem připravená, vnitřně jsem se na to vykašlala. Fyzicky také, obočí jak Sandokan, nehty olámané. Neměla jsem sílu ani motivaci, brala jsem to nezodpovědně.

Napsala jsem Láďovi i dramaturgyni, že nebudu točit. Alespoň na 6 měsíců si dát pauzu a některé věci si urovnám. Hlavně obchod ale i sebe. Vždyť by za chvíli ze mne byla lesní žena.

Věděla jsem, že riskuji. Vždyť mohu přijít i o psaní scénářů, všichni jsme nahraditelný a tato práce je nádherná.

Jakým mi bylo překvapením, když mi bylo dáno oběma najevo, že tomu tak není.

Láďo promiň, ale musím citovat tvá slova: „...... mohu říct, že si tě vážíme a jsme rádi, že ses naše“

TO JSEM POTŘEBOVALA SLYŠET

Potřebuji pomocníka a toho, abych mohla mít tak na něj potřebuji vydělat peníze.

Nebo prostě budu muset zavřít prodejnu a odpočinout si.

V tuto chvíli je ekonomičtější zavřít než někoho platit.

Do budoucna musím od září, říjen někoho najít, aby mne dokázal zastoupit.

Mám pocit, že je to nadlidský výkon, i když mám kolem sebe lidi, kteří hledají práci, jsou na pracáku, tak si kladou podmínky pro mne nepřijatelné místo, aby byli rádi, že jim dávám práci.

Potřebuji člověka, o kterého se můžu opřít stejně jako on o mne.

Kouli u nohy si nemohu dovolit, protože si táhnu svůj dost obtížný trakař.

Letos mne ještě čeká plánované „odvovodnění“ prodejny. Tak mi ji rozkopou, ale to je třeba a tak to člověk musí brát.

Chtěla bych všem, kdo mi pomáhají poděkovat

  • Většina dodavatelů zboží mi dalo najevo, že když bude třeba dají mi delší dobu splatnosti.
  • Manažer Zásilkony Luboš Moravec mi pomohl vyjednat přetažení starého obchodu na nový portál. Za to mu budu do smrti vděčná navíc to stálo pakatel.
  • Také děkuji Miroslavu Vomáčkovi za perokresby, které mi dělal zdarma, i když věděl, že je mám k podnikatelským účelům.
  • Velké dík patří i kamarádům a zákazníkům, kteří jsou se mnou trpělivý a podporují mne, i když je to jen slovně.

Tak už víte, proč mám ve čtvrtek pátek 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář