Jdi na obsah Jdi na menu

Pán z Pro.....a

3. 10. 2016

 

img_9370.jpg

Dnes jsem byla u pána, kterému z nějakého pro mne neznámého důvodu předcházela pověst, že bývalá kolegyně se k němu bála jít. Nikdy mne nenapadlo, když jedu za zákazníkem mít strach, ale tentokrát jsem se nechala ovlivnit a jak se později ukázalo zbytečně.

Ráno jsem vyrazila s šimráním v žaludku a měla jsem strach, přiznám se.

Přijedu před dům, z okna mi starý muž ukáže, ať jdu za vrátka rodinného domku. Vejdu a čekám u dveří, které mají kouli. Otevřou se a stojí v nich urostlý zdatně vypadající muž pouze v modrém županu. Zadívala jsem se mu do očí a chtěla v nich najít, zda tuto schůzku „přežiji“.

Měl červené spodní víčka podlité krví. Jako když si představíte, že vám víčko nedrží u oka a odchlípne se a vidíte červený vnitřek víčka. Vypadalo to strašidelně.

Bylo 10 hodin dopoledne a věděl, že přijede žena z televize.

Pojďte dál, vítal mne a já nejistým krokem se dostala na úroveň, že jsme stáli oba mezi dveřmi. Netušila jsem, jak můj mozek umí diplomaticky zareagovat a ještě jsem chtěla couvnout a povídám:

„ mám ještě chvíli počkat venku, než se obléknete?“ Ne pojďte, já takto přijímám všechny návštěvy, jsem důchodce.

Rozbušilo, se mi srdce takový strach jsem snad neměla ani nepamatuji, když jsem slyšela, jak za mnou dovřel jedny dveře, druhé dveře a stála jsem uprostřed čisté útulné kuchyně.

První co mne napadlo, že je v domku čisto útulno. Sedla jsem si ke stolu pán stál u linky a povídá: dáte si kafe, čaj nebo něco ostřejšího a držíc v ruce placatku.

Pud sebe záchovy mi velel nic nejíst nepít. Mít při ruce zrcadlovku, tou bych ho možná umlátila.

Muž se napil z placatky a přisedl si naproti mně.

Ještě asi 10 minut mi bušilo srdce. Povídám: „máte mít plný dům vychytávek, máte je na papíru, nebo reálné povídejte.

Vzal si lístek ze stolu ručně psaný a tak jsem opět hledala odpověď zde tuto návštěvu přežiji a zírám na rukopis, stres mi nedovolil se koncentrovat tak jak bych chtěla, ale uklidnil mne právě tento rukopis. Byla to fixace 2. Uklidnila jsem se žádná agrese, v něm byla naopak láska.

 

Až nyní jsem, se uklidnila, ale pud sebezáchovy stále v hlavě byl.

Muž začal předčítat jeho poznámky a já si chtěla udělat zápisky. Zakázal mi to, nic si nepište poslouchejte, jsou to takové blbosti.

Přečetl první poznámku: špejle seřezaná na plocho ta se lépe zapichuje než celá kulatá. Broušení nožů, brousíte nože? Znáte ty kolečka ty jsou …..“ Zvedl se a vzal do kuky na stole položený velký nůž a brousek. Byla jsem ve střehu.

Takto pokračoval méně či více zajímavými drobnostmi blbostmi 30 minut do okamžiku, kdy cvakli dveře, a vešla žena.

Napadlo mne: „uf už mne někdo viděl“. Paní donesla, jídlo tady máš noviny. Nabídl ji, aby zůstala a představil mne. Také ji povídám: „sedněte si“ nechtěla a zase šla. Povídám pánovi to je vaše přítelkyně?

Jsem 7 let vdovec v květnu mi bylo 80 let, ona jsem chodí je jí 65 let a je vdaná, ale nějak jim to neklape a tak sem přijde když se jí chce muže uklidit, je tu tak 3 hodiny někdy se milujeme.

Tak si říkám to je dobrý v 80 letech! Pak povídá: ona má krásně hebkou pleť na ty roky vypadá, dobře.

Pokračovali jsme v předčítání vychytávek až jsme došli k bramborám. Znáte odrůdu „Olupsie“?

Neznám? Začal povídat: „dáte vařit brambory ve slupce oloupete dáte sůl, máslo a jsou vynikající“ Povídám a v čem spočívá ta odrůda v čem je jiná? No přeci: OLOUPEJTE SI JE! Tak to jsem spontánně dala ruce před obličej a povídám já jsem hloupá to mne nenapadlo. Podíval se na mne, usmál, natáhl ruku a pohladil po tváři.

Zvedl se a šel se podívat do trouby. Až nyní jsem si všimla, že peče buchty. Odbočili jsme k tématu o soukromí, žiji sám ani děti nemám! Tak proč pečete tolik buchet? Máte si koupit jednu dvě pro sebe a netrápit se pečením.

Víte říkám si proč, jsem na tomto světě. Ale nebyl pesimistický, jen tak to, prohodil. Na jeho věk byl na tom mentálně velmi dobře. Říkám: všichni máme nějaký úkol na tomto světě. Pokračovali jsme ve vychytávkách:  Vibrátor…nakonec to neřekl, v čem ho vychytal. Pokračovali jsme v povídání o osobním životě. Víte, já se ženil, až v 50 letech do té doby jsem myslím, že říkal asi 12 nebo 17 let s ženou, kterou si nevzal, ale bydlel s ní a jejími dětmi.

Rozmýšlela jsem se zda mám tady napsat pravdu, aby to nevypadalo, že jsem zneužila něčí důvěry.

Tento muž byl ke mne moc otevřený a zveřejňuji i intimní pravdu proto, abych dokreslila celou atmosféru ne pro senzaci. tak prosím čtěte dál tento příběh s pokorou.

Stalo se, že jsem se potkával s ženou, která takto bydlela, přes ulici a ukázal rukou. Víte až jsme se dali do hromady. Já vám tady říkám takové blbosti a zadíval se z okna a pak povídá: já se s ní miloval a pak se 3 dny nemyl, jak mi bylo krásně, nechtěl jsem se toho vzdát. Bylo mi s ní nádherně.

Myslel to obrazně samozřejmě, že se myl. Pak pokračoval. Původní přítelkyně mi málem vyškrábala oči, když se to dozvěděla.

Vy se divíte?

Usmál se a povídá, nakonec si mne chtěla vzít a to mne polilo a smál se. Nakonec mne uhnala, nechtěl jsem přijít o to, aby mi s ní bylo, bobře. Oženil jsem se s ní a začali jsme cestovat. Byli jsme spolu 22 let a procestovali třičtvrtě milionu po 34 státech. Pojďte se podívat. Zvedli jsme se, vedl mne vedle do pokoje a ukazoval fotografie na zdi. Tady je Čína, Amerika, Turecko asi 9 fotek v rámečku. Můj pohled utkvěl na kamnech. To jsou, jak lávové kameny otočím se a další a další miska plná různých kamenů. Vedl mne ke stěně, podívejte, tady je několik sešitů bylo jich asi 8 ks. tady jsou poznámky o cestování. Bavilo ji to, koukněte, tady jsou diáky, otevře skříňku.

Víte myslím si, že s vámi o tom mohu mluvit, jste ve věku a já také. Víte, s nynější přítelkyní to není, že bych měl vyvrcholení, tam už není co, ale je nám dobře a já jsem spokojený tím, že je dobře mé přítelkyni. Chci, aby ji bylo, co nejvíce dobře rozumíte? Pak jsem já šťastný. Věděla jsem, o čem mluví. Chvíli jsme pokračovali v debatě a pak povídá, pojďte se podívat a šli jsme do patra. Nechtěla jsem vizitýrovat. Vedl mne a povídá, tady je pokoj nikdo tu nebydlí. Tady další ukazoval další krásně po staru zařízenou místnost. Všude bylo krásně uklizeno.

Sešli jsme dolu do kuchyně a povídám? Proč jste neměl děti? Já je nechtěl, měl jsem mamku a ona byla neslyšící. Víte jak je to hrozné když vás vychovává neslyšící mamka?

Netušila jsem, mám neslyšící kamarádku a je bezvadná mamka.

Nerad na dětství vzpomínám, bál jsem se abych, neměl neslyšící děti.

Víte, můj táta sundal řemen a už to jelo, ještě v 35 letech ke mne přišel ze zadu a uhodil mne do hlavy a to už jsem do něj strčil. Musel jsem mu dát najevo, že to už nesmí.

Dopekli se buchty pomašloval je máslem a nabídl mi je a já se do nich pustila.

Poděkovala a po 1,5 hodině jsem se začala loučit. Já vám zabalím domu. Zabalil mne 4 buchty.

Sedla jsem do auta plná emocí úplně vyčerpaná. S jednou myšlenkou.

Já miluji ty mé "úchyly", co se ne mne lepí.

O tom je život, toto je opravdový život pravdivý krásný i krutý!!!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář