Jdi na obsah Jdi na menu

Na začátku i na konci byl zážeh

10. 1. 2016

 

Na začátku i na konci byl zážeh

Tyto myšlenky se mi vloudily do hlavy v souvislosti s událostmi v mém životě.

Přijde mi srandovní, když ke mne tato myšlenka přišla, šla jsem po chodníku do práce – to jen tak na okraj.

Před lety jsem se vlivem životních okolností „změnila“ pociťovala jsem to na sobě. Bylo mnoho věcí, co to ovlivnilo, byli to lidé, které jsem potkala, byly to zážitky, které jsem prožila, a bylo to i mým věkem, který můžeme nazvat „zralým“.

Měla jsem to štěstí nebo smůlu? Toť otázka!!!

Pocítila jsem v jednom okamžiku svého života fyzický „ zážeh“, byl velmi kladný a pozitivní. Byl ke mne mířen záměrně od člověka, který mi poslal Reiki.

V té době jsem neznala tuto vědu. Ani jsem netušila, že je možné, aby vám takto něco přišlo a pokud bych sama na vlastním, tělem necítila a duší nezažila, druhým bych nevěřila, že je to možné.

Pokud to beru, zpětně tak tento okamžik byl v mém životě dost zásadní, ale to vím, až nyní kdy se kruh uzavřel.

Protože s koncem loňského roku jsem zažila druhý „zážeh“. Byl jiný než ten první. Nebyl pozitivní.

Ten první zážeh mi otevřel srdce, naučil mne, brát lidi jací jsou i se svými chybami a ukázal mi cestu lásky, která se dá vnímat jinak, než jsme „normálně“ zvyklý. V tomto případě to není myšleno“ jen“ jak láska k partnerovi, rodině, dětem, ale jako láska ke všemu co dělám, co žiji.

Do té doby jsem si ji neuvědomovala, ale od prvního „zážehu“ ano. Byla to pro mne nová skutečnost, zajímavá a já cítila, že mutuji. Jen jsem nevěděla v co. Zda v Bource morušového či v krásného motýla.

Po asi 6 letech, které pro mne byli vnitřního poznání, růstu a přínosem jsem zjistila, že jsem zmutovala v Bource morušového a že je to tak správně.

Jelikož jsem ale neuměla, své srdce v některé okamžiky včas zavřít zákonitě musel přijít druhý „zážeh“.

Opět jsem ho fyzicky cítila, jak mi celým tělem projel spalující blesk. Opět se za to přičinila druhá osoba.

Pouze 2x  za život jsem cítila takto silné okamžiky v mém životě jak vnitřně tak fyzicky na těle.

Uvědomila jsem si, že se kruh uzavřel.

Musela jsem dostat to dobré i to zlé, abych byla vyvážená a já to tak i cítím.

A zde na to navazuje další myšlenka, EGO se proměnilo v ECO.

Nevíte co to je? Také jsem to nevěděla.

Mými čistě laickými písmenky se vám to pokusím vysvětlit, jak to vnímám na sobě a dočetla jsem se.

EGO znamená vládnout, ale ECO znamená být stejná. 

EGO znamená vládnout lidem nebo něčemu – není to zrovna dobrá vlastnost všichni ji v nějaké míře v sobě máme.

ECO znamená být rovný s ostatními vzhledem i chováním. Nad nikám se nepovyšovat žít v souznění a respektovat okolní svět.

mcntu.jpg

  • Narodíme se.
  • Do života si neseme jisté vlastnosti, které nám jsou dány.
  • Jme nějak, vychovaní.
  • Doba, v které vyrůstáme plus naše vrozené vlohy nás formují.
  • Ovlivňují nás lidé a zážitky které prožíváme.
  • Jsme součástí přírody ať to tak vnímáme či ne a tak se tak chováme ve společnosti. Někdo je více dravý, někdo je méně.
  • Tyto vlivy a naše vlastnosti dány nám od přírody z nás udělají BYTOST.

Já osobně, roky trpěla pocitem málo cennosti. Dnes už vím, jak k tomuto mindráku přišlo tak o tom mohu nezaujatě psát.

Musela jsem, tento mindrák mít jinak bych nedokázala co, jsem v životě dokázala. Měla jsem tak silnou potřebu všem dokázat, že jsem jiná, než na jakou mé okolí pohlíží, jak mne vnímají atd.

 Až jsem se jednou naštvala a řekla jsem si, že jim to všem celému světu ukážu a jak jinak, než že půjdu do televize.

Tomuto se říká EGO. Myslím si, že je to přirozený jev ctižádosti, snažíte se být dobrý a nejlepší ve svém oboru. Ženete se k nějakému pomyslnému vrcholu.

Mne osobně se stalo, že jsem toho dosáhla.

Nakrmila jsem tu „bestii – mindrák“.

Už nemám pocit, že bych měla někomu něco dokazovat. Tomu se říká ECO

Já jsem já, buď mne okolí přijme, jaká jsem nebo, v mém životě nebudou.

Nebudou v něm jak jistí lidé, tak v něm nebudou i jisté příležitosti například pracovní.

Jak je to jednoduché, ale člověk musel k této myšlence odžít bez mála 49 let.

A dostávám se k třetí myšlence tohoto článku, která také byla spouštěč zasednout a napsat tento článek.

Budu psát konkrétně!

Dostala jsem možnost, že mohu točit pro TV pořady, které nebudu jmenovat.

Natočili jsme díl. Nedostala jsem honorář. Vůbec mne nenapadlo, že by to tak mohlo být.

Jelikož se z toho rýsovala jiná spolupráce tak jsem si řekla: „budiž“. Mohu jednou za čas natočit něco se svojí investicí, když si vydělám jinde.

Slyšíte tu blbost?

Proč bych měla pracovat zadarmo? Jen proto, abych si masírovala své EGO, že já jsem v televizi?

To fakt nemám zapotřebí, já už si své sny přeci splnila a nyní je to moje práce a do práce přeci nechodíme si masírovat EGO, ale pracovat.

Když jsem, začínala pracovat v roce 2006 pro televize, nikdy by mne nenapadlo, že nebudu chtít být před kamerou, ale u zrodu.

Zda to tak někdy bude nevím a když nebude, usilovat o to za každou cenu nebudu.

Cítím vyrovnanost a harmonii jako by se vytratila ctižádost.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář