Jdi na obsah Jdi na menu

Moje cesta učení, být grafologem

Když jsem se šla v minulosti, učit grafologii mělo to svůj důvod. Začala jsem se učit soukromě intenzivně. U kamarádky tehda u cizí paní. Intenzivní kurz byl přínosem, ale zjistila jsem, že tudy cesta nevede, že potřebuji výuku rozložit do delšího času.

A tak jsem hledala. Našla jsem Grafologickou komoru, volala jsem jim, ale jelikož nemám maturitu tak mne nevzali, byla to podmínka při vstupních testech.

Jelikož to není zrovna levná záležitost tak už jsem chtěla mít papír o rekvalifikaci. S akreditací MŠ byla jedna osoba a k té jsem se přihlásila do kurzu. Na internetu se jeví jak velká firma, společnost nebo jak to nazvat. Chodili, jsem se učit do pronajatých prostor. Pokud se zamyslím zpětně a popíšu pravdivě své pocity. Nebylo mi v této „společnosti“ až úplně dobře. Hodiny začínali tím, že se lektorka ptala, co jsme zažili atd.

Jsem člověk, kdo toho na sebe hodně poví, ale tady jsem v některých situacích cítila blok. Ale jelikož jsme ženské a byly jsme malý kolektiv tak se to mnohdy „zvrhlo“ v debatní kroužek ne o grafologii. Poznávali jsme se tak to člověk neřešil, ale pak se stala zásadní věc. Lektorka si položila na stůl hodinky kdy, máme končit a já měla dotaz něco k látce. Ten den jsme více propovídali, než se naučili a tak mne šokovalo, když mi 2 minuty po skončení hodiny na dotaz neopověděla s tím, že končíme. Systém výuky neměl systém, který já potřebuji.

Věděla jsem, pokud chci být grafologem je tato paní jediná šance a tak jsem si říkala, že to musím vydržet. 

Nakoupila jsem si snad všechny knihy, co kdy v ČR vyšly. A snažila se dělat výpisky do svého sešitu z více zdrojů ne jen od lektorky. Pak jsme nevěděli, co se stalo, ale najednou jsme začali docházet lektorce do bytu. Postupem času jsem byla smířená s tím, že je to pro mne jediné místo, kde se mohu učit, ale nebyla jsem spokojená a chtěla jsem na některé věci slyšet názor i jiného grafologa.

Stránky Grafologické komory jsem znala skoro celé nazpaměť a tak jsem si všimla kurzu o závěrečné syntéze. Opět jsem volala do Grafologické komory, zda mohu na tuto přednášku jít, i když nejsem jejich žák. Reakce lektorky byla, že to budou pro mne vyhozené peníze.

Nebyli, bylo to tak nesmírně přínosné z hlediska výuky i toho, že jsem se dozvěděla ne zrovna lichotivé věci o mé lektorce od žáka, který byl také jejím žákem a přešel do G. komory.

Bylo to tak velký šoku, že jsem tomu nechtěla věřit. Bylo mi přislíbeno, že mi může být udělena výjimka a nemusím mít maturitu, když udělám vstupní zkoušku.

Den před zkouškou jsem řešila, jak jsem nalítla jedné paní na Grafoterapii. Tak jsem šla na zkoušku unavená, plná strachu jestli do „dám“ a současně jsem se těšila. Už jsem nechtěla to vydržet u původní lektorky, uvědomila jsem si, že se chci pořádně naučit grafošku.

Když vám na něčem záleží tak je to křeč a byla to křeč jak Brno na zkoušce. Nemohla, jsem ani psát. Udělala jsem pravopisnou chybu a napsala „i“ místo „y“ tak jsem tam tu nožičku dopsala a hned mi letělo hlavou: „snad poznají, že to není úhlové písmo, ale chyba pravopisná“. Křeč pominula, až když jsme malovali mandalu, která byla poslední věcí, součástí zkoušky.

Kamarádka, která šla se mnou už druhý den z emailu věděla, že jí vzali. Zanechávali jsme u zkoušky obálku s adresou na vyrozumění, jelikož já žádný email nedostala, tak jsem byla smířená s tím, že mi poštou přijde zamítací odpověď.

Po 10 dnech přišla obálka. Neměla jsem odvahu ji otevřít a manželovy nakazovala, ať ji neotvírá, že chci brečet až večer a ne když mám jít do práce. Otevřel ji přečetl a hodil, přede mne na stůl: „koukej si to přečíst“.

Vzali mne.

A tak mám sice za sebou 2 semestry jít do třetího a měla jsem dělat za rok zkoušku, ale prostě to tak mělo být. Co je to rok v životě tak vše bude o 2 roky později a opakování nikdy není na škodu. Jdu znovu do 1 ročníku a strašně se těším.

Chtěla jsem osobně mluvit s původní lektorkou, slyšet z jejich úst co je pravda o tom co jsem slyšela, chtěla jsem jí dát šanci obhájit se. Vždy když to jde, chci slyšet obě strany. Nedala mi šanci, když jsem ji požádala o schůzku, dala mi hodinovou taxu 600 Kč v hotovosti.

I to o něčem svědčí jsem ráda, že se u ní nemusím učit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář