Jdi na obsah Jdi na menu

Malý osobní příběh z kterého mne na konci zamrazilo

12. 11. 2015

Malý osobní příběh z kterého mne na konci zamrazilo…..
Dnes jsem byla unavená a tak jsem si po obědě na chvíli natáhla tělo a pustila do uší rozhovor Iva Tomana.
Často opakoval: „poslouchejte na, co se vás lidé ptají.“
Říkal to ve smyslu, aby lidé sami v sobě objevili, na jaký druh podnikání mají vlohy. 
Vzpomněla, jsem si, jak mi Eliška povídá, že se na mne lepí „divní lidé“. 
Má pravdu na půl, přitahuji lidi, kteří mají starosti a velmi těžký život, nebo prochází těžkou životní zkouškou. 
Proč to píšu?
Včera jsem měla telefon Česká televize….
Paní začínající přímení na „S“ mne informovala, že v sobotu bude vysílaný můj příspěvek před časem natočený. Až sem je to normální, ale paní náhle povídá: „ ale vy jste před časem už s námi točila a tak jsme se daly do velmi osobního rozhovoru, který končil slovy: „…..a pan režisér Vondráček…..a já povídám ano pamatuji si jak mi líbal ruce (zemřel v létě) a tato paní mi povídá: „já byla jeho manželka“ hlas se ji zachvěl chtěla o tom mluvit …..a proč se mnou? Prostě to tak mám a proto mne život dovedl ke grafologii a tím to mi říká, že jdu po pravé cestě…..

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář