Jdi na obsah Jdi na menu

Emoce

 

Dnešní návštěva jedné kolegyně. Mne donutila se na jisté věci koukat jinak. Stalo se mi včera, že mne moje účetní, řekla, ať si hledám jinou účetní. Přišlo mi to jako moje neschopnost a oslabení mé firmy a věc o, které jsem se bála promluvit, aby to nevypadalo, že jsem neschopná, že jsem zranitelná.

Když mi účetní vysvětlovala závažné důvody a byly opravdu závažné. Tak mne vlítly slzy do očí. Ne proto, že to byly závažné důvody, ale protože mne neříká pravdu. Jen cítíte bezmoc a ztrácíte slova. Mlčky jsem sundala brýle z očí a uklidila, uklidila židli a věděla jsem, že musím rychle pryč. Slzy se hrnuly, jak doslova hrách co nešel zastavit za žádnou cenu. Tak jsem se za slzy omluvila. Podala ruku, s myšlenou to to mne má někam posunout už jsem měla dlouho „klid“.

Problém, který musíte řešit a bojíte se, že to nezvládnete. Byl to okamžik, který jsem nečekala. Včera jsem byla nominovaná zákazníkem do soutěže. S nesmírně kladnou reakcí zákazníku, kamarádů, i dodavatelů zboží, kteří mne podporují, píší krásné emaily, jak drží palce a druhý den. Tato zpráva.

Nesmírný střet emocí z vršku slasti do kotle pekelného. Musíte to ustát, i když to s vámi emočně cloumá. Vidíte ve svém okolí, co umí stres nadělat za paseku v podobě nemocí. Nedá se tomuto stresu vyhnout, a když vám někdo i třeba lékař říká, ať se vyhýbáte, stresu říká blbosti. Nejde se mu vyhnout jen ho „ZDRAVĚ ZPRACOVAT“. Paradoxně to dokážete, pokud budete ve zdravé míře stresu vystavení. Protože to vás posiluje, formuje, tvaruje vaší osobnost.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář